Mimořádně mohutné smrky, největší u nás a jedny z největších v Evropě, vyrostly v horských pralesích Šumavy. Václav Macar ve své Studii o nejmohutnějších nebo jinak význačných exemplářích smrku a jedle především z areálu horských oblastí Jihočeského kraje (1988) udává jako oblast výskytu nejmohutnějších smrků širší areál Boubínského pralesa na polesí Zátoň, zhruba vymezený protisvahy mezi Horní Basumskou, Lukenskou a Horní Dlohohřbetní cestou, v nadmořské výšce 900 až 1200 metrů. Následující údaje jsou převzaty z jeho práce.
V roce 1864 byl v „Jokuswaldu“ na příkaz knížete Jana Adolfa Schwarzenberga poražen nejsilnější zdravý smrk, který zde byl nalezen. Na pařezu měřil 59 coulů (155 cm), kmen měl délku 218 stop (68,9 m!) a bez vršku poskytl 21 kubických sáhů (40 m3) dřeva. Při jeho vyhledávání bylo poraženo více velkých smrků, jeden měl na pařezu průměr dokonce 79 coulů (208 cm), ale všechny byly vyhnilé. Výřez o délce 6 stop odvalovalo 12 dřevařů k cestě podél schwarzenberského kanálu, odkud byl volským spřežením odvezen k želnavské myslivně. V bedně z dvoucoulových fošen, zasypán vlhkými pilinami, byl přes Český Krumlov dopraven do Vídně. Ve Vídni ho rozřezali na 4 stejné díly a na vyhlazených řezných plochách pod lupou spočítali letokruhy v součtu 1170 let. Díly měly být rozeslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína, jeden díl zůstal ve Vídni pro světovou výstavu v roce 1873. (Blau 1917)
Součtem letokruhů se myslí součet přes celý průměr, stáří tedy bylo poloviční. To potvrzuje přípis tehdejšího schwarzenberského lesmistra Hojdara, ve kterém informoval knížete o celkem 24 exponátech pro světovou výstavu v Paříži roku 1878. O exponátu číslo 13 píše: „… výřez smrku z panství Prášily, 550 – 580 letokruhů, vystaven pro neobvyklé stáří.“
Želnavský smrk bývá udáván jako nejvyšší změřený smrk nejen Šumavy, ale celé Evropy.
Vyvrátil se asi roku 1870 v polesí Zátoň a byl zdokumentován lesmistrem Johnem, originál záznamu se ale ztratil. Měl výšku 57,23 m, průměr při zemi 190 cm, ve 190 cm průměr 165 cm, ve 30 metrech průměr 90 cm, celková hmota byla 44,37 m3, hmota hroubí 41,37 m3. První syrové větve byly ve výšce 31 metrů. Byl zcela vyhnilý, takže věk byl jen odhadnut na 420 let. Johnův smrk má ze všech uvedených stromů největší přesně udávaný objem.
V roce 1832 byl ve Stožeckém lese smýcen smrk, který vykazoval výšku 58,9 m, průměr na pařezu 168 cm, objem 40,43 m3 a stáří 525 let. Kmen byl zcela zdravý, do 242 let rostl v zastínění a dosáhl jen 24 cm tloušťky, pak začal rychle přirůstat. Dřevorubcům se podařilo strom skácet, ale pak byl ponechán na místě nerozřezaný, protože neměli tak dlouhou pilu. (John 1870)
Křížový smrk „Kreuzfichte“ stával na křižovatce hlavních rozdělovacích linií původních polesí Zátoň, Boubín, Včelná a Mlynařovice. Na tomto místě je dosud pomníček s jeho jménem a letopočtem 1895, kdy měl být jako uschlý smýcen. Měl průměr kmene na pařezu 174 cm, výšku 57,7 m, 37 m3 objem a stáří 395 let. Do kmene byl vysekán kříž, připomínající tragickou událost z roku 1823, kdy zde byl nešťastnou náhodou zastřelen jeden z tlupy pašeráků. Poblíž stromu stával lovecký zámeček, od kterého se prý v době říje rozcházeli časně ráno myslivci se svými hosty, a cestu zpět jim pak ukazovala vysoká koruna smrku, přesahující okolní porosty. Křížový smrk lze považovat za přímého předchůdce boubínského Krále smrků.
Vyrostl v oblasti Zátoňské hory, byl poražen roku 1866. Byl 52,40 m vysoký, měl průměr na pařezu 175 cm, celkový objem 34,41 m3, stáří 455 let. (John 1870)
Rostl „in der Lucken“, v roce 1866 uschl a byl skácen. Neměl žádnou hnilobu. Byl vysoký 56,10 m, na pařezu průměr 137 cm, objem 35,03 m3, stáří 455 let. (John 1870)
J.E.Chadt o něm píše:
Smrk „Wunderfichte“ v polesí Žatoňka (Šatava) u Vimperka na Šumavě v Čechách. Rostl v pralese pod Boubínem (Luckenwald), byl 60 m vysoký, měl v prsní výšce 4,02 m v obvodu (1,28 m v průměru). Dle sečtených ročních kruhů, které jsem se zvětšovacím sklem počítal, byl 422 roků stár. Obsahoval 45 m3 dřevní hmoty. Byl roku 1882 poražen pro okresní výstavu ve Vimperku a tam vystaven. (J. Chadt, Háj 1882)
Pařezový kotouč byl trvale deponován spolu s dalšími obdobnými výřezy ve vstupní chodbě původního loveckého zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Po 2. světové válce došlo ke ztrátám některých evidenčních štítků a výřez z Wunderfichte tak již nelze identifikovat.
J.E.Chadt píše o smrku v polesí Žatoňka (Šatava), Vimperk v Čechách. Velikán byl 57 m vysoký, měl v prsní výšce 3,27 m v obvodu (1,04 m v průměru). Dle ročních kruhů, které jsem se zvětšovacím sklem počítal, byl 462 let starý. Obsahoval 28 m3 dřevní hmoty. Byl r. 1882 pro okresní výstavu ve Vimperku poražen. (J. Chadt, Háj 1882)
V roce 1936 způsobil senzaci smrk ze stěny Plešného jezera, starý 600 let. Byl vysoký 30 m a jeho kmen byl zdravý. Výřez byl z příkazu knížete A. Schwarzenberka vystaven v muzeu v Horní Plané a na Hluboké.
K Hitlerovým narozeninám v dubnu 1939 byl přímo v rezervaci Boubínský prales poražen 400letý smrk, podle Macara vysoký 52 metrů a s průměrem na pařezu 142 cm. Slavnostnímu poražení předcházel proslov vedoucího tajemníka NSDAP a přihlíželi mu vládnoucí a straničtí činitelé. 100 dřevařů pak strom ručně přibližovalo k jezírku a přes něj na lesní cestu. Zůstala po něm stopa v pralese „jako by se tudy prodírala obrovská obluda“. Kmen byl odkorněn až po spodní větve, 20 koňmi odtažen na nákladní rampu zátoňského nádraží a na 4 plošinových vagónech dopraven do Berlína. Zachovaly se fotografie jeho převážení městem před Říšský sněm, kde byl vyzdoben a vztyčen. Mělo jít o dar Vůdci od německých občanů Vimperka za přičlenění k Říši.
Popis této události i s fotografiemi lze najít také na neoficiálních stránkách Lenory http://www.staralenora.cz/majka.htm, kde se ale údaje poněkud liší. Výška stromu je uvedena 54 metrů, přičemž desetimetrový vrchol se při pádu odlomil. Kmen měřil v průměru 165 cm, což pravděpodobně nebyl průměr v prsní výšce, vzhledem k objemu, který činil 23 m3. Stáří bylo 370 let. Po Králi smrků byl tehdy druhým nejsilnějším smrkem v rezervaci. Pro jeho přibližování k nádraží byl v lese vykácen průsek. Na fotografiích je vidět strom celý odvětvený a odkorněný a po naložení na vagony ozdobený. V Berlíně byl jako májka vztyčen v části Lustgarten, čehož se zúčastnili i zátoňští dřevorubci.
Václav Macar udává ve své studii hodnoty výčetních průměrů, přepočítaných na výčetní výšku, přičemž zohledňuje pravděpodobnou výšku pařezu podle svažitosti lokality apod. (tyto rozměry jsou v tabulce šumavských smrků zde). Přesná čísla ovšem již zjistit nelze.
Nejspekulativnější je Macarův údaj o smrku Wunderfichte, kde soudí, že Chadt přehodil číslice při udání průměru 128 cm a průměr měl být 182 cm. Je ovšem zcela nemožné, aby smrk s uvedeným průměrem měl objem 45 m3, uvěřitelný by mohl být zhruba objem poloviční, věc je ale složitější. Chadt uvádí nejprve obvod 402 cm, o kterém navíc výslovně píše, že jde o obvod v prsní výšce, a také smrk zařazuje na odpovídající pořadí do své tabulky nejsilnějších smrků. Velký nepoměr mezi objemem a průměrem kmene je také u druhého Chadtem změřeného smrku, který byl pro výstavu ve Vimperku poražen. Ten měl mít obvod 327 cm, výšku 57 metrů, objem 28 m3 a stáří 462 let. Kupodivu u obou smrků je tento nepoměr stejný, což naznačuje systémovou chybu (u obou vychází přibližně stejný podíl objemu udaného a objemu jehlanu s odpovídajícími rozměry). Poslední podezřelou okolností je to, že se obvod Wunderfichte přesně shoduje s obvodem třetího pro výstavu poraženého stromu, jedle, u které Chadt také zaznamenal 402 cm a dále výšku 47 m, objem 35 m3 a stáří 441 let (kromě nich byl poražen ještě buk 36 m vysoký a 302 let starý). Taková přesná shoda je velmi nepravděpodobná. Závěry z toho mohou být různé, ale jisté je, že Chadtovy údaje o Wunderfichte nejsou přesné.