Za Karla IV. se o českých lesích říkalo, že jejich „hustost a dřívie divná vysokost ve mnohých krajích světa slavně jest oznámena.“ Určitě to platilo o šumavských pohraničních hvozdech, jejichž smrky patří k nejmohutnějším v Evropě. Vůbec nejvyšší zaznamenaný smrk střední Evropy rostl na Šumavě u Želnavy, dosáhl výšky 69 metrů, výčetní průměr kmene se udává 168 cm, byl starý téměř 600 let. Porazili ho v roce 1864. V jeho blízkosti byly tehdy poraženy další podobně velké smrky, které ale byly vyhnilé, jeden z nich měl průměr na pařezu 208 cm. U smrku padlého v roce 1870 v polesí Zátoň změřil lesmistr John průměr 178 cm, výšku 57 metrů a objem vypočítal 44 m3. V brožuře „Land und Leute des Böhmerwaldes“ z roku 1896 se uvádí výška boubínských smrků 25 až 30 sáhů (47 až 57 m), průměr až 1 sáh (asi 190 cm) a objem 6 až 20 sáhů (asi 11 až 38 m3). Pozoruhodné je také dosahované stáří. Karel Klostermann píše o smrcích zpracovávaných na rezonanční dřevo na modravských pilách, u kterých bylo napočítáno 600 až 700 letokruhů. Ještě v roce 1936 způsobil senzaci 30 m vysoký smrk ze stěny Plešného jezera, který dosáhl stáří 600 let.
Slavným stromem ještě nedávné doby byl v roce 1970 padlý boubínský Král smrků, který měl výčetní průměr 162 cm, výšku 57,6 metrů a byl asi 440 let starý. Do středu pralesa k němu vedla stezka a v 60. letech ho každoročně navštívilo 50000 turistů. Po něm byl naším největším horským smrkem dvouvrcholový tzv. Vidlicový smrk z ochranného pásma Boubínského pralesa, který uschnul v létě roku 2004. Poslední měření z projektu Významné stromy LČR udávalo obvod 452 cm a výšku 57 metrů, objem byl vypočítán 35 m3. Výřez z něho měl být umístěn u jezírka pod pralesem.
Ještě za života boubínského Krále u nás rostl smrk, který ho silou kmene pravděpodobně předstihoval. Dvanáctivrcholový svícnový smrk v Lysické oboře měl podle zprávy z roku 1911 obvod 495 cm (podle Chadta 450 cm), nebyl tehdy starší než 150 let a lze předpokládat, že ještě rychle přirůstal. Král smrků měl v té době podle analýzy kmene obvod asi 475 cm a přirůstal již jen pomalu. Lysický smrk zanikl po několikerém poškození vichřicemi a blesky kolem roku 1960. Poměrně nedaleko od Lysic dnes roste jiný svícnový smrk, jeden ze trojice památných stromů na lesním palouku u Ruprechtova. Přestože byl vysazen kolem roku 1880, již dosáhl 425 cm v obvodu. Velkých obvodů ovšem dosahují smrky vícekmenné. Již zaniklý troják v Ratměřicích měl obvod 580 cm a smrk ve Slavické oboře měl před vylomením jednoho z kmenů vichřicí v roce 1999 obvod 520 cm.
Rozměry se šumavskému Králi vyrovnal tzv. Král smrků ze západního Džbánu. Byl to původní chlumní smrk, který rostl v údolí mezi Nečemicemi a Lhotou, v nadmořské výšce méně než 300 m. Výčetní obvod zlomeného torza bez kůry byl 510 cm, výška podle pamětníků dosahovala až 55 metrů, objem přesahoval 25 m3. Měl silnou větev přeměněnou v druhý vrchol. Padl v roce 1962 poté, co byl směrem k němu vysekán průsek pro elektrické vedení. V západním Džbánu rostly ještě další velké smrky, Kaprál (424/50, do r. 1918) a smrk u Lhoty (400/40, do r. 1967, dvouvrcholový). Tyto stromy dokazují, že mohutné smrky mohou v příznivých podmínkách vyrůst i v pahorkatinách a nížinných oblastech. Zde ovšem měly původní smrky mnohem menší a omezenější rozšíření než v horách a zachovaly se jen v inverzních údolích.
Po pádu boubínského Krále byl nejsilnějším jednokmenným smrkem u nás pravděpodobně strom v parku u zámku Kynžvart. Uschnul někdy kolem roku 1990, kdy dosáhl obvodu kmene 510 cm. Jiný solitérní smrk v tomto parku má dnes obvod 471 cm a výšku 37 m. V Karlovarském kraji je velkých smrků hodně. Největší smrk Krušných hor (440 cm / 40 m) se nachází v oboře u zámečku Favorit, kde do 90. let rostl známý dvoukmenný Hubertův smrk (506 cm / 39 m). V údolí Rájeckého potoka u Stříbrné stával Nancin smrk (430 cm), vyvrátil se v roce 1972. Ve Slavkovském lese je největší Sychravův smrk (490 cm / 35 m) u Dolních Lazů. U Mariánských lázní je turistickou atrakcí Šindelářův smrk (438 cm / 41 m), na který přešlo pojmenování Král smrků. Je to vzhledově působivý strom, původně okrajový, dnes stojící osamoceně, se silnými, vzhůru stočenými spodními větvemi.
Nejstarším smrkem Krkonoš býval Harrachův smrk v Labském dole. Rostl v rezervaci Strmá stráň, kterou hrabě Harrach založil v roce 1904. Smrk byl 500 let starý, 35 m vysoký a průměr na pařezu měl 128 cm. Byl skácen v roce 1997 pro napadení lýkožroutem. Za krále Krkonoš byl nedávno korunován Danehlův smrk (430 cm / 52 m / 230 let) v Kákovském údolí u Poniklé. Roste v nadmořské výšce 560 m. V okolním porostu se nachází ještě dalších 12 smrků s obvodem kmene přes 3 m. Druhý největší krkonošský smrk, nazývaný Ambrožův (400 cm / 49 m), roste nedaleko odtud, u Benecka.
V pralesních rezervacích Vysočiny jsou uváděny smrky s průměry až 125 cm a výškou do 48 metrů. U cesty pralesem na Žákově hoře leží kmen smrku padlého v roce 1990, který měl objem 23 m3 a stáří 250 až 300 let. Krásné 50metrové horské smrky, geneticky vysoce cenné, rostou v Jeseníkách v rezervaci Eustaška. V oblasti Karpat bývalo smrků méně než v českých pohořích. V rezervaci Razula roste 56 m vysoký smrk s výčetním průměrem 123 cm. V projektu Významné stromy LČR je evidován 56 metrů vysoký smrk horského typu v LS Strážnice.
Mimořádně cenná je populace nížinných chlumních smrků v Česko-Saském Švýcarsku. Na německé straně roste obrovský 60metrový smrk v saském Kirnitzschklammu, má průměr kmene 1,6 metru a je 400 let starý. Na české straně je o něco menší 54metrový smrk u Zadních Jetřichovic, měří v obvodu 4,5 metru a stáří se odhaduje až na 350 let. Při projednávání vyhlášení NP České Švýcarsko poslanec Ambrozek označil zdejší smrky za jedny z nejkrásnějších v Evropě. Z dalších údolních populací lze uvést až 54metrové smrky v Poněšické oboře, staré až 250 let. Větší počet mohutných původních smrků je chráněn v údolí Oslavy jižně od Náměšti, kde největší dvouvrcholový jedinec má obvod kmene 444 cm a je vysoký 45 metrů. V NPR Divoká Oslava se nachází smrk vysoký 59 m při výčetním průmětu 105 cm. Přirozený výskyt má smrk v inverzních roklích Moravského krasu, kde rostou jedinci s výškou téměř 55 metrů.
V současné době začínají dorůstat do rozměrů horských velikánů smrky, které byly vysazovány v nižších nadmořských výškách uměle od 18. století. Na místech, kde mají dostatek vody, poměrně chladné prostředí a jsou chráněné proti větru, využívají delší vegetační doby k rychlému růstu, ale lze u nich očekávat kratší délku života oproti dlouhověkým horským jedincům. Boubínskému Králi smrků se svými rozměry téměř vyrovná památný smrk, který roste v údolí Kamenického potoka u Těptína východně od Prahy, v nadmořské výšce asi 350 metrů. Je největší z chráněné skupiny tří desítek 200letých smrků. Podle měření na jaře 2007 dosáhl obvodu 503 cm a výšky 52,5 m (jindy uváděná výška 58 m je nadsazená). Roste přímo na břehu potoka, na jehož druhé straně je silnice, a je tak poměrně hluboce zavětven.
K nejsilnějším mezi památnými smrky, kterých bylo v roce 2003 evidováno celkem 75, patří stromy v Českém lese, Jedlinský smrk pod Flusárenským vrchem (456 cm / 50 m), smrk u Dolní Folmavy (446 cm / 45 m) nebo u Broumova (430 cm / 40 m). Ve všech třech případech jde o lesní stromy rostoucí v nadmořské výšce nad 600 metrů. Pavlův Studenec je místo s nejvíce smrky vyhlášenými jako Významný strom LČR, je jich tu celkem 9 a mají obvody až 4 m.
Mnohé smrky v zámeckých parcích a oborách dnes dorůstají obvodu přes 4 m a až 50metrové výšky (Favorit, Buchlovice, Lysice, Terezino údolí, Žleby, Průhonice, Jimramov, Sedlec-Prčice, Dolní Lukavice aj.). V lesních údolích lze ještě objevit velikány, kteří zatím unikali pozornosti, např. smrk u Drnovic na Blanensku (455 cm / 50 m) nebyl do roku 2006 znám. Počátkem roku 2007 je na těchto stránkách zaznamenáno 45 živých smrků s obvodem přes 4 m, rostoucích na území ČR, a jejich skutečný počet je jistě ještě mnohem větší. Díky umělým výsadbám máme dnes velkých smrků více a jsou mohutnější, než jaké mohl vidět před sto lety J. E. Chadt, i když dávným šumavským velikánům se zatím nevyrovnají.